NovĂ˝ nĂĄbytek v mĂŠm pokoji je jiĹž kompletnĂ­. Koupili jsme jeĹĄtě k policĂ­m Dirigent 80 a 60cm knihovny Billy z Ikeje. Chtěl jsem k tĂŠ 80cm prosklenĂŠ (z matnĂŠho tvrzenĂŠho skla – vypadajĂ­ vĂĄĹžně sqěle). Myslel jsem barvy ĹĄedĂŠ jako zbytek polic. KdyĹž jsem si nahoře nechal napsat čísla kde to ve skladu najdu, tak mi řekli, Ĺže 60tka i nĂĄstavec na nĂ­ je tam uĹž jen jeden. Tak jsem rychle běžel dolu, aby mi je nekdo nekoupil před nosankem. No ale kdyĹž jsem to celĂŠ proběhl, tak sem narazil na jinĂ˝ problĂŠm. Měli tam poslednĂ­ dvoje ty dveře, ale oboje byli oĹĄklivě rozlepenĂŠ a po poradě s rodiči jsem rozhodl, Ĺže je to příliĹĄ velkĂŠ riziko, Ĺže by tam něco chybělo. Ptal jsem se jestli nemaji jeĹĄtě jine, ale nejdřív mi bylo řečeno Ĺže sice jo, ale nemĹŻĹžou mi je tam dĂĄt (něco s bankovnĂ­m převodem) a kdyĹž jsem se napodruhĂ˝ zeptal na rezervaci tak uĹž to najednou ĹĄlo. Ĺ el jsem schĂĄnět vozejk a kdyĹž jsem ho sehnal a dojel jsem na ono mĂ­sto, vĹĄiml jsem si Ĺže o 2 hromĂĄdky vedle jsou nějkĂŠ dveře. Myslel jsem Ĺže to jsou oni a tak jsem je vzal a ve chvĂ­li kdy mĂĄma dĂĄvala pokladnĂ­ ty 3 tisĂ­ce jsem si vĹĄiml, Ĺže čísla nesedĂ­. Doma jsem zjistil, Ĺže to nejsou ĹĄedĂŠ dveře, ale stříbrnĂŠ. VypadĂĄ to daleko lĂŠpe, neĹž kdyby to kdy mohlo vypadat s těmi ĹĄedivĂ­mi.

Docela drsný bylo když jsem cestou domů v těch osm řídil já (už se smrákalo a tatínek byl dost unavený). Né, že bych řídil nějak nebezpečně. Zásadně nepředjíždím, pokud skutečně nemusím a zásadně dodržuju povolenou rychlost. Problém ale nastal, když jsem zahnul o křižovatku dříve než jsem měl. Ty 2 křižovatky vypadali zkoro stejně a byli hned zasebou. Konkrétně jsem měl zahnout z Jeremijášovi do Radlické. Teda možná za světla bych si býval byl všiml, že je to slepá ulice, ale byli tam semafory no a prostě s tim naloženým přívěsem to bylo dost děsný se tam otáčet.