Dnes byla sobota a u nás v práci se migrovala Scala. Je účetní program a tady v Praze účtuje pro celou Evropu. No a dnes se konečně naostro po měsících testování překlápěly data a provoz ze staré verze na novou. Původně jsem měl informaci, že jako unixák na tohle potřeba nebudu (já na to mam vliv jen ten, že příslušné věci povoluji ve firewallu), ale včera mi řekl Mirek, že by přece jen bylo fajn, kdybych tam přišel.

JenĹže problĂŠm. UĹž delĹĄĂ­ dobu bylo domluveno, Ĺže prĂĄvě dnes pojedu s Evičkou a jejĂ­mi rodiči za jejĂ­ babičkou a dědečkem na Spořilov. NenĂ­ to nijak daleko, ale internet tam prostě nemajĂ­ (nemajĂ­ doma počítač). S tĂ­m počítačem to nenĂ­ takovĂ˝ problĂŠm – stejně se tam vĹždycky bere Eviččin notebook, aby si prarodiče mohli prohlĂŠdnout novĂŠ digitĂĄlnĂ­ fotky jejĂ­ho tatĂ­nka (znĂĄte to, nĂĄvĹĄtěva zoo, houby…), ale potřeboval jsem mĂ­t nějakĂŠ spojenĂ­, přes kterĂŠ se dostanu do prĂĄce.

Mirek mne začal hned lámat, abych si ochodil nějaké spojení na internet ze Zauruse, obzvlášť když slyšel, že sem zrovna před pár dny viděl v bazaru na Karláku CF Bluetooth kartu Nokia DTL-4 o které jsem si už před tím našel, že chodí s bluez, který na tomhle linuxovém PDA v mém openzauru 3.5.1, který mám teď nainstalovaný je dokonce přímo v rom image.

Inu nechal jsem se přesvědčit, koupil jsem jĂ­, ale prvnĂ­ problĂŠm nastal hned po zasunutĂ­ karty. Napsalo to Unsuported card 🙁

No ale nenechal jsem se vyvést z míry a zkusil to podle návodu na rozchození DTL-1, která používá stejný driver. Nahrál jsem tedy do /etc/pcmcia/ soubor dtl1.conf, ale nepomohlo to. Zkontroloval jsem, že v systému je ten modul dtl1_cs (byl) a po chvíli mne napadlo použít nějakou utilitku na vypsání identifikace té karty (neboli jak se hlásí ta karta systému). Po chvilce hledání na internetu jsem našel že přesně na tohle se používá příkaz

# cardctl ident

kterĂ˝ mimo jinĂŠ naĹĄel “Nokia Mobile Phones”, “DTL-4”, takĹže jsem prostě v řádku version změnil DTL-1 na DTL-4 a restartnul jsem pro jistotu zauruse sw resetem (v zadu pod krytem baterky se přepne do polohy vyndat kryt a zase zpĂĄtky přepĂ­nač). No a pak po zasunutĂ­ karty uĹž zaurus prĂĄvně zahlĂĄsil “Nokia Bluetooth Card”. Fajn, takĹže mĂĄm natĂĄhlĂ˝ sprĂĄvnĂ˝ ovladač, ale co dĂĄl?

Pak sem pokračoval v adresáři /etc/bluetooth a tam jsem nastavil soubor hcid.conf podle článku na rootu o bluez. Akorát současná chodící konfigurace je se zakomentovanými posledními dvema řádky. Pak jsem dělal různé pokusy podle různých návůdků, asi nejvíc jsem toho nastavoval podle tohoto. Zásadní je na tom nastavení souboru /etc/bluetooth/rfcomm.conf, kde je potřeba nastavit proměnnou device na MAC adresu telefonu a tu zjistíte tak, že pustíte
# hcitool scan
což vypíše všechny dostupné viditelné bluetooth zařízení v dosahu.

Ty ppp soubory jsem pak nastavil podle tohoto českého návodu přímo pro oskara. Jedinou změnu jsem udělal na konci, kdy jsem tam dal do chat skriptu zkrácenou volbu datových služeb:
“ATD*99#” CONNECT

Taky jsem v peers/provider nastavil /dev/rfcomm0 57600.

Pak už jsem řešil jen problém s spárováním těch 2 zařízení. Když jsem na Zaurusovi pustil příkaz pon tak na telefonu objevila hláška o nalezeném novém zařízení, ale nedařilo se mi dát tam správný kód. Nakonec jsem zjistil, že problém je v Zaurusu ve skriptu /bin/bluepin. Ten totiž vyžadoval gtk grafickou knihovnu, kterou jsem na zarusu neměl. Vyřešil jsem to nakonec docela jednoduše tak, že do souboru /etc/bluetooth/pin přišel text PIN:0000 (kde místo 0000 byl 4 číselný pin) a vytvořil jsem soubor /usr/bin/bluepin který nedělal nic jiného než
cat /etc/bluetooth/pin

Pak už stačilo jen v hcid.conf změnit proměnnou pin_helper a po restartu hcid vše zafungovalo.

Teď tedy mohu prakticky odkudkoli kde bude chodit gprs (to znamená třeba z tramvaje cestou do školy) se sshčkout do práce, nebo domů a něco vyřešit. Pravda, odezvy okolo půl sekundy nejsou zrovna nejpříjemnější na ssh, ale dá se to docela v pohodě přežít.